Křeček- jaká smysly má? Byl už u nás dávno?

Křeččí smysly:

Čich

Stejně jako my poznáme člověka podle jeho vzhledu, ukládá si křeček do paměti vzory pachů a s jejich pomocí pak i po dlouhé době rozezná příslušníky stejného druhu, nepřátele i své chovatele. Páry nebo příbuzenstvo se rozeznávají podle skupinového pachu, který i přes jejich přirozené agresivní sklony zajistí mírné chování. Potravu je křeček schopen ucítit na velké vzdálenosti. Díky pachovým značkám, které zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty a místa, a díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí i potmě. Současně tak označuje své území proti všem možným vetřelcům.

Sluch

Schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku. To jim neslouží na obranu proti nepřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání se. Tak mohou všechny mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima, nebo mají hlad či žízeň. Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará. Během dne křeček složí své ušní boltce, aby mohl nerušeně spát.

Zrak

Jakožto noční tvor nedisponuje křeček nijak zvlášť dobrým zrakem. Vnímání tvarů a barev je patrně pouze nedostatečně rozvinuto. Naproti tomu je křeček se svýma po stranách posazenýma kulovitýma očima schopen jedním pohledem zachytit celé své okolí. Dá se říci, že křeček má opravdu široký rozhled - asi 110 stupňů. Na naše poměry je křeček ovšem poněkud krátkozraký, na vzdálenost větší než 1 metr je již stěží schopen rozeznat kontury. Pohyby, třeba blížícího se nepřítele, ovšem je schopen rozeznat na větší vzdálenost. Na denním světle je křeček téměř slepý. To také vysvětluje jeho často pozorovatelnou lekavost, ocitne-li se náhle v neznámém prostředí.

Hmat

Stejně jako hmatové vousky slouží rovněž jemné chloupky na bocích a na předních i zadních končetinách k orientaci v noci. S pomocí těchto speciálních chloupků a vousků je křeček schopen vnímat překážky, které se mu postaví do cesty. Kromě toho mu také pomáhají lépe odhadnout, zda je pro něho otvor či průlez dostatečně široký.

Historie křečka zlatého a syrského

HISTORIE - Poprvé byl křeček syrský popsán v roce 1839 přírodovědcem G. R. Waterhousem, který mu udělil jeho latinské rodové jméno, které se dodnes udrželo v nezměněné podobě. Dlouhá léta poté však nebyl křeček zlatý středem zájmu. Ulovený jedinec ležel téměř sto let v Britském muzeu bez povšimnutí.

V roce 1930 byl profesor a zoolog I. Aharoni pozván svým kolegou, parazitologem S. Adlerem na výzkumnou misi, od které si sliboval odchycení snadno chovaných čínských křečků pro výzkum nemoci leishmaniózy. Vědcům se podařilo v regionu Aleppa v Sýrii obejvit a odchytil první živé křečky zlaté. Jednalo se o samici s vrhem jedenácti mláďať ukrytou v hluboké noře. U matky se projevil kanibalismus, kdy měla údajně sežrat několi svých mláďat a následně údajně sama uhynula. Několika mladým se podařilo utéct. Zůstal tak jediný samec a 2 samice. Aharoni tyto 3 křečky ručně dokrmil a odchoval. Brzy poté přišli v laboratoři na svět potomci těchto sourozenců a chov se rozšiřoval. V roce 1940 byli první křečci uvolněni pro trh se zvířaty a dostali se do podvědomí veřejnosti. Z těchto tří zvířat pocházejí všechna laboratorní zvířata a miliony doma chovaných a úspěšně domestikovaných křečků zlatých. Právě příbuzenská plemenitba dala vzniku řadě mutacím, které dnes známe.

Více o historii křečka jsem nenašla. Promiňte :(